Popravde tohle je pro me zrovna dost citlive tema. V lete jsem zcela nahodne zjistila, ze jsem nemocna. Kdyby se na to neprislo, tak uz bych byla s nejvetsi pravdepodobnosti mrtva. Mela jsem giganticke aneuryzma na mozkove tepne. Nevim, proc a, kde se tam vzalo. V rodine co si ja i rodice pamatujeme nic takoveho nebylo. Podle lekaru ta dispozice ke vzniku aneuryzmatu muze byt ode me nekolik kolen vzdalena.proste to mohl mit nekdo z hodne vzdalenych predku.
Mela jsem neuveritelne stesti, ze mi to neprasklo. Prasklo to, az v dobe operace, kdy mel v mem mozku ruce nejsikovnejsi neurochirurg profesor Benes. Ten zachranil, co se dali, ale cast mozku mi stejne odumrela,protoze jedna ceva se nepodarila zrekonstruovat. Nastesti je to pry nedulezita cast. Presto jsem mela velke pooperacni komplikace a v dusledku otoku mozku epilepticke zachvaty. Pri propusteni mi lekar rekl, ze podle vsech jeho zkusenosti jsem mela byt mrtva. Ja si na nic z te Jipky nepamatuji. Proste tyden deset dni pro me neni. Me i manzela v nemocnici zdravi lide a ja nevim, kdo to je. Vse mi musi rict manzel. Tady bCh rada reagovala na Pam pelu. Mrzi me, co potkalo tvoji maminku. Za sebe, ale musim rict, ze jsem se nikdy nikde nesetkala s tak profesionalnim tymem lekaru a sester jako na neurochirurgickem oddeleni. Byla jsem tam temer mesic. Kdyz jsem tam prisla, tak jsem byla temer v soku. Prisla jsem a nic me nebolelo a kolem me prochazeli lide s ruzne sesitou hlavou. Vedela- tusila jsem, ze s moji Dg tak nejspis skoncim taky, protoze tou Coilovou metodou se delaji jen mala aneuryzmata. V den operace mi to profesor Benes potvrdil. Vedela- myslela jsem si, ze to nebude jednoduche, ale, ze to bude takova jizda jsem si neumela vubec predstavit. Nektere zakroky a v mem pripade je to i odber krve( praskaji mi zily) nejsou nebolestive. Presto se, ale vsichni maximalne snazi vsechno udelat, co nejsetrneji a co nejmene bolestive. Sestricky maji opravdu po cely den hromadu prace. Presto si, ale vzdy nasly chvilinku zaskocit se zeptat, jak se mame, jestli nepotrebujeme neco na bolest atd.ono dost pomuze, kdyz jenom prijdou, prohodi par vet nebo nejaky vtip. Me to tedy zvedlo naladu vzdy a jsem, jak lekarum, tak sestrickam moc vdecna za vsechnu jejich starost a peci. Nikdy jsem tam nemela pocit, ze jsem pro ne jen polozka v pracovnim seznamu. Mam videa, ktera mi poslali deti a videa, kdy se uplne mimo snazim detem odpovedet. Kdykoliv se na to video podivam, tak se mi spusti slzy. Nebo, kdyz se podivam na fotku, jak lezim s priserne oteklou hlavou napojena na pristrojich. Je to hnusny pohled. V nemocnici jsem porad otravovala, aby me pustili domu, protoze jsem nevedela nic o tom, co se delo ba Jipce a, jak jsem jim tam nevedomky zatapela. Kdyz jsem se konecne dostala domu, tak jsem zjistila, ze fakt nejsem ok, ze jsem chcipak, co bez drzeni nesejde ani schody, ze porad zakopavam ba levou nohu a, ze se mi najednou nekontrolovane tresou ruce atd. To opravdu neni prijemne. V noci se budim a tecou mi z oci slzy. Samozrejme premyslim i o tom, co bude dal. Aneuryzma se muze udelat znovu takze budu dal chodit na CT. Cevy mam krehke takze je, dle meho laickeho pohledu velky predpoklad, ze jednou dostanu mrtvici. Ja jen doufam, ze budu mit stesti a zemru hned. Nechci lezet nekde a vegetovat. A nechci ani trapit rodinu. Bohuzel ta nehezka vyhlidka tu je a ja s ni musim do budoucna pocitat. Bohuzel tim propustenim z nemocnice to pro me neskoncilo, protoze mi jeste 3x praskla tepna jinde takze mam za sebou dalsi 2 operace, spoustu zbytecne bolesti a vsitou cevni nahradu. Takze za sebe bych si prala uzit ten zivot, dokud to jde,protoze jsem se opet presvedcila, ze co je dnes nemusi platit zitra. A do budoucna bych si prala mit stesti na tu rychlou smrt, abych netrapil sebe ani rodinu i kdyz po zkusenosti, kterou mam bych spis trapila tu rodinu.