Položte si otázku, jestli unesete dítě, které může být úplně jiné než vy a vaše rodiny. A může to přinést krušné chvilky. A když to dáte vy, ještě to neznamená, že to musí dát i vaše širší rodina. Mně nejbližší případ dal a dává hodně zabrat, dítě měli od miminka. Ne že by vlastní potomci nedokázali připravit člověku něco podobného, ale asi se jeden neubrání otázce, jestli by se některé věci nezvládli líp, kdyby tam byl bližší nějaký ten mentální základ. Další ve vzdálenější části rodiny je z generace mých rodičů, tam to bylo asi OK. A kamarádka s malým adopčátkem je přešťastná, ale jsou na začátku té cesty.
Vlastní geny rozhodně nezaručí všechno, ale když dojde na lámání chleba, tak to "krev není voda" se nějak projeví. Kritický je taky to, jak se s tím jednou popasuje dítě samo v rizikových letech. Chce to hodně lásky a silnou osobnost