Jano, ale věci nekazí charakter. Charakter kazí blbý přístup k věcem. Kdy věci, resp. jejich vlastnictví, ovládají tebe. Mé děti mají pár "vymožeností", které si moc a dlouhodobě přály i když já je považuji za blbost největší. Na některých se podílely i finančně, neb jsou ve věku, kdy to po nich šlo vyžadovat. Ve všech případech ale ty věci chtěly kvůli jejich vlastnostem, že to "umí" něco konkrétního. Ne proto, že to "mají všichni". Zase je totálně neberou jiné věci.
Já byla vychovávaná ve stylu "buď skromná" a "nebudem vyhazovat peníze za kraviny" a i koupě časopisu z kapesného byla komentována jako rozhazovačnost. Dodnes se nemůžu zbavit pocitu hříchu, když si kupuju knížku, nebo "voňavé mýdlo".
Takže děti vedu k tomu, aby přemýšlely, proč tu věc chtějí, jestli není finančně výhodnější varianta a když si ji pořídí, jestli je to neomezí v koupi něčeho jiného. A samozřejmě musí uvažovat v mezích našeho rozpočtu.