"Já myslím, že za prvé netušíš o čem se kdo s tvým manželem baví. Netušíš jak váš rozpad vztahu z vnějšku vnímají.
A chtít aby někdo podporoval rozvod z první je podle mně hodně neadekvátní. To snad jedině v naprosto vyhrocené situaci. Za normálních okolností je to pro okolí velká nepřijemnost a ze změn mají včichni strach. Ohled na děti je důležitý, protože těm rozvod ublíží za všech okolností. Jde jen o to jestli to dokáží oba partneři zmírnit."

Zetko, reagoval jsi na mne, ale tvůj druhý odstavec se mne vůbec netýká a je to pro mne, jako bys mi psal, že ZEMĚ JE KULATÁ

A ta první věta - napsala jsem zcela konkrétní případ, žádnou hypotézu a samozřejmě vím, o čem se dotyční s mým mužem bavili a jak náš rozchod vnímali - povídali jsme si o tom mnohokrát, právě proto, že jsme si blízcí, prakticky vedle sebe žijeme a stýkáme se téměř denně, děti si vzájemně hlídáme nebo je společně venčíme.

Pro mne je to trochu scifi, když jsem tu občas napsala svoje problémy, tak všichni žasli, jak jsem tolerantní až blbá, že i po rozchodu finančně podporuju manžela, který byl posledních 6 let nez práce a ani před tím to nebyla žádná sláva. A když teď napíšu, že když už práci má, tak mi stejně neplatí ani alimenty, natož příspěvěk na hypotéku, když je něco nucen koupit dítěti, protože zrovna s ním někde bylo a nestačili mu peníze ode mne, tak si mi o ně posléze řekne......a i tady je pro lidi těžké se k situaci vyjádřit, "protože to přece nemůže být celá pravda" tak to už nevím, kde to jsme
Naštěstí jsem tento týden užila lexaurin, takže jsem téměř v klidu, ale pořád nechápu, jak velká neempatie až lhostejnost mezi lidmi panuje.

Nechci, aby mne tu někdo plácal po rameni, ale proč proboha pořád to zpochybňování?