Šuplíku, ja nevim teď mě zajímá co si pamatuješ ž dětství. Já teda nikdy nedopisovala žádnou písemku když jsem na ni chyběla. Bylo naprosto běžné, že po písemné se zkoušeli a ti co ji měli extrémně blbě nebo na sebe výjimečně dobrý výsledek a podezření na opisování.

jahalo, já základku končila těsně před revolucí a písemky jsme běžně dopisovali. ALE tedy tehdy byl jiný styl zkoušení, než mají na základce dneska moje děti my vlastně písemky psali jenom z matiky a češtiny. jestli se doplňovaly čtvrtletky, to si už neuvědomuji, ale pololetky vždy - při nejbližší příležitosti byl žák při hodině posazen k parapetu, dostal zadání a písemku si doplnil, zatím co zbytek třídy dělal něco jiného. já takhle jednou chyběla na ředitelskou písemku, ředitel si mě pak vyhmátnul ve třídě, uvolnil z hodiny a já seděla sama s ním v ředitelně a dopisovala. ostatní se nedopisovalo, jenže z matiky byly téměř na denním pořádku pěti nebo desetiminutovky a z češtiny zas pro změnu krátké diktáty, takže známek jsme měli až až. co se češtiny týká, tak samozřejmě musely být doplněny i chybějící slohy a zrovna tak musel být kompletní čtenářský deník. v ostatních předmětech jsme testy nepsali (možná občas fyzika + chemie nějaké výpočty), zkoušení probíhalo ústně před tabulí a to byl logicky zkoušený ten, kdo byl zrovna ve škole. plus menší známky z nárazových otázek při hodině nebo z domácích úkolů - referátů.

to moje děti dneska nemají, když jsem se jich ptala na ústní zkoušení, koukaly na mne, jak když jsem se pomátla, ony přece píší testy. pokud ústně, tak opět domácí příprava - prezentace. pravidelné diktáty a pětiminutovky také nejsou na denním pořádku.