Přidat odpověď
Ruth,
to mě nepřestává udivovat už celý ty roky.
Napřed absolutní poslušnost a vyhovění i hodně bizarním věcem bez jakýkoli snahy o změnu, odpor nebo diskusi (takže prakticky pro něho bez šance, aby s tím mohl cokoli udělat), a pak, až si to budu moct dovolit, tak bez pardonu kopanec do zadku.
Přiznám se bez mučení, že nechápu ani takový jednání, ani jeho motivaci. Jediný, co mě napadá, je "mít relativní pokoj do doby, dokud bude dítě doma".
Předchozí