jentak ano, mezi cizími si vybírám. jenže sourozenci právě nejsou cizí, to je právě ten zásadní rozdíl, aspoň pro mně.
Třeba i jeden bratr, který byl v dětství asi nejodlišnější, a takový nekomplikovanější, dnes by to asi bylo nějakou diagnozu minimálně hyperaktivitu. Jo někdy nás štval, ale vůči okolí byl "náš".

Mí sourozenci jsou lidi co znám úplně nejdýl na celým světě. Všechny vlastně od narození. Prožili jsme spolu nejvíc. Byť třeba určitou dobu kdy jsem byla na škole, oni taky někde, tak ten kontakt nebyl moc intenzivní, přesto ten vztah zůstal. V dospělosti se vytratily i takové ty pubertální rozmíšky,a smázly se i ty věkové rozdíly.

Prostě ten základ daný v raném dětství přetrval a nic ho (zatím) nepřervalo, a tedy doufám že to tak i zůstane. Je tam jednak vzájemná důvěra i loajalita. Cokoliv kdo z nás potřebuje, může se na ty druhé obrátit.