ano, je to tak. ničí to rodiny, člověk se do toho nesmí chytit. můj otec v tý pasti uvízl. z pocitu viny nebo nevim čeho byl schopnej jezdit z chemoterapie babce pomoct, protoze "nemuze slezt ze zachoda", nebo "je ji hrozne", nebo "upadla a nehejbe se". pritom o nic nikdy neslo, byly to fabulace.

ja jsem musela rozhodnout, ze babi se z nemocncice uz nevrati, ze pujde do nasledny pece, ze odamtuod pujde do domova. a celou tu dobu, byl otec z toho spatnej, co to dela svoji matce. ja ji musela prebrat veci, ja musela zaridit prestehovani do duchodaku, on nebyl niceho z toho schopnej, takova paralyzace, ze nepujde proti svy matce...