Když byla dcera malá, stačilo jí s tchýní chodit do lesa na dlouhé procházky se psem. S tím jak rostla (dcera
12 let), jí to už moc nebaví. Nerada si povídá o tom, co bylo ve škole a podobně. Cítí se prý vyslýchaná. Raději s babičkou vařía dělá jiné věci doma. To se hovor přirozeně stáčí k daným věcem. Takhle mi to onehdá řela.
S druhými prarodiči je to podobné. S tím rozdílem, že u nich se občas setká s bratranci a sestřenicí, taže o zábavu je taky postaráno.
Všichni prarodiče holce sem tam něco podstrčí (tchýně jí dává jakési pravidelné kapesné - tajné, abychom nevěděli
).
Ani jeden z prarodičů nikam nejezdí, drží se domova. Naši max. na chatu a tcháni max. k druhé dceři, kde se zdržíme vždy jen jeden den.
Zdá se mi, že je holka s tímto stavem spokojená.
Dcera má ovšem ráda i placené zážitky. My - rodiče jí je poskytujeme. Nevidím na tom nic špatného. Vymeteme výstavy, které nás zajímají, kino, ZOO.... Jdeme tam, kam uznám za vhodné. Kina a jiné zábavy, které už se mi zdají nadbytečné (třeba kino 4x do měsíce, bowling každý týden.... si platí sama z kapesného.
Celá rodina má ráda houbaření, takže tomu se věnujeme ve velkém. Doma zvládneme hry a já s holkou ráda skládám to puzzle (jen ho nekupuju v levné knize).
Víkend s našim dítětem stojí prarodiče... nevím kolik. Dcera tam ovšem nespává.