Hm, taky nevím, jak bych reagovala. Ale jak se píše v diskusi níže, ono je to vpodstatě dobře, že ti říká své pocity, i když takto negativní. Že nemá strach ti to říct. Dost mi připomínáte mého syna a mě. Taky dost bojujeme ohledně učení (ale můj syn už je starší, bude mu 12), taky na něj občas ječím... ono je strašně těžké najít tu hranici mezi rodičem-parťákem a autoritou. Neznám tvoji rodinnou situaci - jsi se synem sama? O manželovi nepíšeš.