Přidat odpověď
Lído, tak s tímhle jsme se naštěstí nikde nikdy nesetkali, nejbližší kamarádi a rodina věděli co a jak a brali to v pohodě a možná nám taky pomohlo i to, že syn v tom věku 2-3 roky zásadně byl ochotný chodit na hřiště jenom když tam nikdo nebyl, jinak mě táhnul pryč...a i později, když už mu tam ty děti nevadily, tak si stejně hrál spíš někde stranou sám a nijak se nedružil, takže ani na písku ho nikdy nikdo takhle nekomentoval...ale je fakt, že díky tomu, že nechtěl na to hřiště, jsme chodívali spíš sami na procházky, do parku, s odrážedlem, krmit kachny a tam byl spokojený...nebo s námi třeba šla kamarádka od sousedů s dcerkou, tu měl docela rád a kamarádka věděla co a jak...prostě jsme se s žádnými negativními ohlasy nesetkali...ve školce tam byli taky každý svým způsobem jiní, takže ani tam žádná nevraživost nepanovala...
Předchozí