A kdyby jí bylo pětatřicet, tak by to bylo ok?

V 19 letech jsem už skoro rok běhala jako sestra po onkologii a měla takovou školu života v rámci zaměstnání i vrstevníků, včetně přítele, že mohu celkem spolehlivě prohlásit, že já v té době už příčetná byla.
A mám rodinu, která by mě v tom nenechala, i kdybych byla sebezoufalejší. Totéž můj tehdejší přítel (ten by mě mimochodem nenechal ve štychu ani dnes )

Na té rodině, vztazích tam, na vztahu té holky a jejího přítele..., je něco patologického. Nedokážu si představit chodit s někým, komu bych nemohla sdělit tak zásadní průser.

Zabít dítě kvůli chlapovi...stává se to. Jsou i matky, které napomáhají zneužívání svých dětí, jen aby s nimi chlap zůstal.
V literatuře (včetně 19. století) se setkáme s vraždami i odrostlejších dětí, které nový partner jejich matky nechce a odkrouhne je sama matka.


Je mi jí líto a 15 let je hodně, ale ven se dostane ještě před třicítkou - otázkou je, jaké dětství a život budou mít její děti, které si zaručeně pořídí, jen co vyleze z basy.
Doufám, že na ni ten její počká, jinak si bude muset najít podobně empatického inteligenta, s nímž bude mít ty nebožáky...