Souhlas, že sestěhování po týdnu, když mám doma dítě, je blbost. Ale nejsi jediná, která to udělala.

S bývalým přítelem jsme se dva roky vídali jen o víkendech (vzdušnou čarou 5min autem), bydlení potom díky mojí snaze, touze, iniciativě a já přehlížela signály, že on stojí o rodinu jako pro veřejnost, ale jinak, jen jak se mu chtělo. A taky mě uměl pěkně zblbnout, že si ho nevážím, že mám být ráda a co bych vlastně chtěla. No tak teď už to vím velice dobře.
On byl ten, kdo několikrát použil slova ...ve smyslu, nemá to smysl, jestli si tohle myslíš apod.tak se zítra sbal a vrať se zpátky k sobě.
I tohle beru jako porušení důvěry ve vztahu. Dávat najevo převahu svým bytem.

Že se z toho hroutíš, chápu částečně. Člověku se "zhroutí" představy, plány, sny, ale až na prášky a terapii? Ale pokud říká, že není připravený a že bla bla...ano, není. Co s ním? U nás to bylo ve smyslu, že mně se splní sen o rodině, o společným bydlení, že on předělávat svůj byt nechtěl. Řekla bych, že člověk -chlap - pokud chce ženu, rodinu, bydlení prostě mluví a hlavně koná jinak. Nebere to jako ohrožení svoji svobody, ale jako bonus.
Jinak on zklamal tebe, on udržoval známost se svojí ex.

Syna mám 9 letého. Věř tomu, že děti všechno tohle vycítí. Nejsou blbé a hlavně bych řekla, dost napojené na mámu. A i když se tváříš happy, uvnitř tebe je něco jinýho.

Takže se v tom pěkně plácáte a i když jsem zastáncem druhých šancí, tak po svojí poslední zkušenosti si budu držet svoji hranici pevně jako nikdy. A to ex přítel nebyl žádný magor a nevěrník, jen jsme chtěli oba něco jinýho a nejeli jsme na jedný vlně.

Hlavně, za co máš v tuhle chvíli svého přítele ráda? Protože ve mně ta láska postupně umírala až přišel konec a zbylo prázdno.