Pro mě byli Vinnetou a Old Shatterhand a různí zbojníci nedostižné vzory, ne jako muži, ale prostě jaká bych chtěla bejt já. Že na nich není nikdo závislej a můžou si ty frajeřiny dovolit.

Ale časem mi došlo, že jsou to vlastně zoufalci, prakticky ze stejnýho důvodu.

Hezky je to pojednaný v knížce tuším Shane. Jak tam malej kluk obdivuje psance SHanea a svýho tátu má proti němu skoro za zbabělce, kdežto pak Shane sám mu řekne, že je to prakticky naopak.