Libiku,

ptám se na to, jestli budeme vnímat úspěch v kontextu celýho života nebo zda stačí jedna oblast.

Tedy jestli označíme za úspěšnýho člověka, kterej má prachy a pozici, ale nemá opravdický kamarády, ženskou, která by ho měla ráda, ani děti, (tedy v jednom aspektu svýho života zabodoval nadprůměrně, ale v těch ostatních vůbec), nebo tetu Růženku, která celej život prodávala v konzumu, prožila 50 spokojenejch let se strejdou Karlem, má 3 děti, který se jí všecky docela vyvedly, a daří se jí pěstovat si tu levanduli (tudíž si vedla v práci průměrně a ve všech ostatních aspektech, který sice nejsou navenek tak uznávaný, ale jí osobně asi přinášej uspokojení, dejme tomu lehce nadprůměrně)?

(oba příklady jsou záměrně schematický, samozřejmě že může bejt úspěšnej šéf nadnárodní firmy s milující ženuškou a dvěma rozkošnými dítky, zatímco tetu Růženku může strejda Karel alkoholik mlátit jak žito a jejich Maruna může šlapat chodník, tam to pak bude jasný, kdo je úspěšnej a kdo ne).