Brala bych nepůjčení u konkrétního předmětu s mimořádnou osobní hodnotou pro starší dítě, prostě nějakou top zamilovanou opatrovanou knížku... budiž.
Jinak berem nákupy knih jako budování domácí knihovny a užívat její obsah může kdokoli, kdo je zrovna v příslušejícím věku. Nikdo by u nás neměl potřebu "si bránit" všechny leporela, dětské knihy apod., co kdy dostal.

Ostatně... starší dcera taky určitě může doma číst i knihy, které osobně darem nedostala... třeba po rodičích...