Kat, mám to úplně stejně. A ta ctižádost je podle mě zásadní. Vyrůstala jsem s kamarádkou - obě jsme byly na základce jedničkářky, pak šly spolu na gympl. Zatímco mě stačilo tak na pohodu proplouvat a ještě ve čtvrťáku jsem neměla tušení, na jakou VŠ se budu hlásit, ona přesně věděla, co chce odjakživa. Já si na výšce užívala studentského života, ona zároveň pracovala a budovala kariéru. Po VŠ odešla pracovat do Prahy, za rok prohlásila, že ji už tady nikdo nezaplatí a odešla do Švýcarska, kde pracuje ve významné firmě na celkem vysoké pozici. Má svoji kariéru, peníze, nakonec si stihla pořídit i děti, všechno zvládá. Já mám svoji obyčejnou práci, která mě baví i slušně živí, obě jsme spokojené. Ale já narozdíl od ní, po odchodu z práce zavřu dveře, práci neřeším, o dovolené nemusím být na mobilu a prostě relaxuji. Neměnila bych s ní.