Valkyro, ja napr. na osud neverim.
Verim na to, ze "kdyz se chce, vsecko jde". A to bez toho, aby clovek byl krivat a vyuzival okoli k obrazu svemu - ale spolupracoval s temi, se kterymi CHCE (=ne z kterych mu neco kyne). Snazit se, nepodat se, hledat jinou cestu a tad dale.

Bohata nejse a ani nemam zajem, staci mi to, co mam a jsem s pokojena hlavne s tim, co ujmim a o co jsem se pricinila.

Nechapu ten pojem "chude mysleni". A nezajima mne, jak nahromadit hromadu penez jakymkoli zpusobem. Se zsvym zivotem jsem "profesionalne" docilila to, co jsem chtela - zadne vynosne povolani, ale neco, co mne "naplnuje", abych to tak nak rekla, co dalo priklad i mym detem - delat neco, co mne zajima az k posedlosti a tim mit moznost delat neco pro jine. (takova zamestnani nikdy vynosna nejsou, alke ja mam, co potrebuju a tesi mne to, co delam a menit bych nechtela).

Kdyz jsem posledne odjizdela z Prahy, videla jsem v televizi program, natoceny s ceskymi emigranty, zijicimi v Nemecku - ze stejne doby, kdy jsem odchazela ja. Jenom obycejne vypraveli o tom, jak ziji, jake meli predstavy, kdyz odchazeli, jak sli "na vec" a ceho dosahli, a jestli jsou s tim spokojeni.

Ten pårogram uplne "prastil do oci". Takové lidi mam i kolem sebe, urcite casti z nich se cilene vyhybam. Vsichni meli tak nak "stejne" - nejake bydleni, nejakou praci, rodinu. Ti spokojen (=ve kterych jsem videla sama sebe) s tim byli spokojeni, vypraveli, jak kdyz prisli, tak koukali, aby videli - jak zacit a jak na to, a "dali se do toho". Ta druha cast vypravela, jak desne tezky vsecko, jak porad problemy, jak na ne kazdej koukal skrz prsty, jak jezdi mjeste dneska na hranice a touzebne ziraj na louky "za dratem" a furt se jim stejska (ale domu by se nevratili ani nahodou, z vypraveni vyplyvavalo spis, jak se tam jezdej chlubit uspechama), tak nak celkove "jaky jsou vlastne chudaci, kdyz tenkrat museli".

Co tim chtel basnik rici?
Ja si myslim, ze lidi "nemyslej chude nebo bohate". Je to proste v nas. Nekdo za sve "ciny" bere zodpovednost a da se do prace, aby s tim neco udelal. Druhej se furt lituje, lidi mu cestou vyjdou hodne casto vstric a vypomuzou, dokud jim nejde tak na nervy, ze se mu radsi vyhne, a von si furt stezuje, jak to ma slozity a nikdo mu... Nekdo neni spokojen nikdy s nicim, nekdo kouka, aby spokojen byl a dosah jeste neceho.
A mezi tiom samozrejme existuje cela skala dalsich, ktery vice mene delaji neco, vice mene nadavaji, vice mene jsou spokojeny, vice mene jsou nespokojeny, a vsecko se to ruzne prolina. A to je nas zivot.