"Eudo, a co jiného, než osud, když to tak nazveme je, když je nám dáno něco do vínku? "

jo jako jestli GENY nazyvas OSUD, tak to je jina.

Ja na zadne osudy a vinky neverim. K zivotu potrebujes koukat, abys videla, a neco s temi geny jeste udelat, samotne ti nestaci. Zatim zadny "hnasi gen" objeven nebyl. Muzes mit schopnosti a neudelat s nimi nic, treba to dela pro Tebe/za Tebe nekdo jiny. Nejaky krivak ti podtrhne koberec pod nohama, ty to bud vzdas, nebo se poridis jinej a jdes dal. A to z miniprilezitosti, kterou ti nekdo da/nekde vidis.

Muj "osud" ani nahodou nebyl "prozit zivot na severu" - ani v planu jsem to nemela. Chtela jsem jinam, kde jsem to mela pripravene a naplanovane a cesticku daleko jednodussi. "Osud" v podobe uplne novych pravidel diky ruznym udalostem mi zavrel dvere. Ale kdyz uz jsem tu, tak koukam, co s tim. Taky jsem tu mohla sedet na zadku a litovat promarnenych let. Ale kdyz koukam zpatky, nemohlo to "dopoadnout" lip (=mou zasluhou).

A to jsem jen jako prikladek, takovych lidi jsou kvanta.

A jak jsem podotkla, nejake "chude" mysleni tady nehralo zadnou roli. U nas v rodine se proste nemysli ani chude, ani se nejde za prachama/ karierou. Dulezite je, aby to cloveka bavilo, kdyz se k tomu ta kariera nak prifari, tak to neni kvuli penezum, ale proto, ze muzem udelat neco pro jine, protoze to umime.