Můj manžel je celkem kliďas, ale pořádně ho dokáže vytočit, když něco kutíme doma - něco věšíme, montujeme, vrtáme apod...a vyskytne se tam nečekaný problém (což v našem starém baráku dost často...) - třeba tam nedrží hmoždinka, takže se na nás vysype i kus zdi, nebo zjistíme, že v tom místě dědeček použil kámen, nebo nějaké extra odolné tvárnice, či něco podobného...to potom zuří, nadává, že musí zase pro jiné nářadí do sklepa a že z původně nevinné práce na pár minut je najednou třeba hodina...a pak ho taky někdy vytáčí mládež, která ho buď div nesmete při vystupování z autobusu (chodí o holi)...a nebo když sedí a jeho nechají stát i když vidí, že má hůl...a nebo prostě celkově, když se lidi k sobě chovají neohleduplně...a třeba taky (a to vytáčí někdy i mě), když někdo chce projít kolem nás a místo, aby řekl s dovolením (což už x let umí a používá můj syn), tak se buď kolem nás cpou a nebo stojí, podupávají, pomlaskávají...to fakt nechápu, snad by jim ta pusa neupadla, ne? Vídám to i u nás v obchodě, někdo stojí na kraji, jiný chce projít dál do obchodu a místo, aby požádal o projití, tak hází oči v sloup na mě, co tam jako ten dotyčný překáží...a radši tam budou stát a koulet očima, než aby tu pusu otevřeli...už jsem se párkrát neudržela a řekla jsem jim, že když dotyčného poprosí, tak že jim určitě uhne...připadalo mi, že to ty lidi snad ani nenapadlo, nebo co