Kudlo,
jako je hezký do dětí vtloukat nějaké ambice, ale na druhou stranu si myslím, že je dobré být realista. Pokud někomu vtloukáš od mládí, že musí být ředitelem zeměkoule - tak co když se jím nestane (protože ředitel zeměkoule může být, pravda, jen jeden - z těch devíti miliard lidí)? Podobně ambice typu, že holčička musí být modelka / zpěvačka.... nakolik je reálný a kolik holčiček stráví mládí na castingách a přípravama na zkoušky na konzervatoř - a pak skončí jako servírky v divadelním klubu?
Nebylo by lepší plánovat nějakou rozumnou, dosažitelnou budoucnost? Holka ze zdrávky může být sestrou, může dostudovat třeba na sálovou sestru, nebo klidně na doktora. A nakonec doktor by mohl být i tím ředitelem zeměkoule - ale soustředit se na ředitele zeměkoule a propást příležitost být něčím normálním, užitečným (sestrou, doktorem) - mi přijde kontraproduktivní.