Já vím. Já se snažím najet na tu notu, že ji vyslechnu, někdy odkejvu, někdy slušně řeknu ne, díky, udělám to jinak. Podruhé, potřetí. Jenže ona začne se stejnou věcí i po 4x. Vidíme se minimálně..už jen pro tyhle důvody.

A teď mi poraď, jak se mám zachovat, když je syn u ní, jdu ho vyzvednout a jsme tedy u ní doma. A ona dělá to samý, diriguje ho ve všem. On pak kouká na mě a čeká záchranu. Ona může "všechno", protože je u sebe doma. A co nějaký ten respekt, i když jde o 9l dítě?