jentakj,

tak někdo to může mít tak, že to "uživení" vůbec neřeší, protože tu věc tak moc chce, že mu je to fuk (a klidně by u toho spal na zemi o suchým chlebu, protože ho to baví samo o sobě). A takovej pak podle mě má obrovskou šanci, že v tom bude dobrej, ale není jistý, že z toho něco "bude mít" (příklad - třeba Amedeo Modigliani nebo Chaim Soutine, který žili v Paříži velmi nuzně, ale vytvořili geniální obrazy, který se prodávaj za majlant, bohužel teda ale až po jejich smrti)

Ale pokud to není takhle vyhraněný, tak to "co z toho budu mít" asi spoustu lidí minimálně napadne.