Moniko, v reálném životě ti ty dysporuchy zdaleka tak nevadí jako ve škole. Nikdo tě totiž permanentně nehodnotí, leckteré se ani neprojeví a ledacos se časem naučíš kompenzovat. Já mít na ně úlevy, tak se to projeví akorát nižší mírou stresu, proleżla jsem i s nima. Od určitého věku naštěstí bylo skoro každému jedno, že píšu jak prase a kaligrafií a zápisem do matrik se neživím Do mých ručních poznámek nikomu nic není, ani do toho, jestli si je dělám v ruce či na počítači. Že počítám pomalu a i na kalkulačce mi u dlouhých sloupců z 5 pokusů vyjdou 3 různé výsledky (no dobře, účetní bych byla mizerná), je taky každýmu jedno, závěr je dobře a jak si rozvrhuju práci je čistě moje věc.