Jahalo, přesně...já jsem třeba už od dospívání plánovala (nebo spíš snila), jak budu mít jednou rodinu - hodného manžela, nějaké to dítko, domeček se zahrádkou...co se týče profese, tak tam jsem jednu dobu trvala na tom, že budu zdravotní setřička, ale někdy ke konci základky mě to přešlo a od té doby jsem prostě žádné touhy, co bych chtěla jednou dělat, neměla...prostě jenom něco, co by mě aspoň trochu bavilo...nikdy pro mě ten profesní úspěch nebyl důležitý tak, jako to rodinné zázemí...nakonec se mi to vlastně všechno splnilo, i tu práci jsem vždycky měla takovou, že mě bavila a chodila jsem tam ráda...ale nikdy pro mě nebude práce tím naplněním v životě...nikdy bych nepřistoupila na práci, která by mi výrazně omezila čas na rodinu a jiné aktivity, i kdyby byla sebelépe placená....to se raději v něčem uskromním a užiju si i to ostatní...