Já mám ráda psy, ale vždycky jsem tvrdila, že právě proto si žádného nepořídím. Mám totiž fůru jiných zájmů a povinností a od puberty vím, že sama mu nemůžu dát tolik, co potřebuje. Taktéž jsem podlehla. Předešlé psy (i cizí) manžel venčil, nejstarší dcera venčí... Náš je z 90% na mé zodpovědnosti a práci. Začínám z toho být podrážděná až zuřivá. Dcera chtěla čokla, který nebude pouštět chlupy. Začala jsem shánět středního pudla. Dcera s MM se na to mírně ksichtili, že se jim pudl vizuálně nelíbí. MM objevil inzerát na Portugalského vodního psa. Zrovna v té době ho tady někdo vychvaloval. Tak jsem, já kretén, kývla. Je to pracovní plemeno, navíc hodně samostatné (no jasně, když má pracovat ve vlnách, musí být samostatný, tam mu nějaké páníčkovy rady z lodi nebo břehu nejsou moc platné. Ale nikde se to nepíše. Na to jsem za půl roku musela přijít sama). Brzy po té, co jsme si ho přivezli, jsem naznala, že to bez odborné pomoci nedám. Veterinář nám doporučil cvičitele. Po jeho návštěvě jsme se málem rozvedli, připadali jsme si tam jak blbci. Pes nás ignoroval, chlapa nadšeně poslouchal. Chlap ale bude dobrý spíš na výcvik vlčáků, co mají odchytávat prchající lupiče, než na výcvik domácích mazlíčků. jeho drsné metody jsem, blbec, aplikovala jen já, ostatní na nějaké cvičení psa dlabali. Abych jim nekřivdila. Po té, co jsem psa naučila sedni, lehni, ke mně, naučily ho malé dcery sestavu: sedni, lehni, sedni, pac MM byl ještě pilnější, naučil ho povely štěkni a hop. Načež pes začal zezadu skákat mě na hlavu. Také MM oblíbená hra nechat se kousat přinesla plody. Při tom výskoku mě kouše do vlasů. Na procházce se mi občas zakousne do nártu a odmítá pustit. Teď nově se jeho pozornost z mé nohy přesunula na vodítko- zakousne se do něj, zběsile ho trhá a vrčí. Když uvidí člověka, vystartuje tak, že vyskočí metr vysoko a vpřed, takže ho vrátí na zem vodítko, na jehož konci se metr nad zemí přetočí. Když jsem od nového skvělého cvičitele přinesla ohlávku, bylo mi sděleno, že dcera a MM s ním jak z debilem chodit nebudou, že jim netahá (není to pravda,MM tahá šíleně, ale je mu to jedno, protože na něj má dost sil a o tom, jak tahá dceru, mi vypráví lidi z dědiny). Teď navíc MM vyštrachal někde staré navíjecí vodítko po našem předešlém psovi. Takže místo ohlávky, která ho naučí netahat, mu dá navíjecí vodítko, které ho naučí tahat.
no nic, asi se rozvedu a u soudu budu žádat, aby mi byly dány do páče dcery (nejlépe ty dvě menší) a jemu chlupatý, čtyřnohý synáček