No, nejak podobne to mela moje maminka, ona obecne moc nemusi zvirata. Psa nam nasi poridili, az kdyz jsme se prestehovali z bytu do domu, aby mohl byt na zahrade. Maminku to strachu rozhodne nezbavilo, dalsiho psa pak dlouho nemeli (my uz byli z domu). No a co se nestalo, muj bratr si vzal veterinarku, ktera bydli hned vedle nasich. Samozrejme ma zvirata rada, ma nemeckeho ovcaka (plemeno, ktereho se maminka bala nejvic), ten je samozrejme v beznem kontaktu s nasimi. Aby toho nebylo malo, tak ji maminka delala sestricku, kdyz rozjizdela praxi a dotkla se kdejakeho coklika. Maji dum plny nejen nemocnych zvirat, ale i vlastnich, zatim poslednim prichozim je velky papousek No a nasi maji ted take psa, puvodne stene zachranene pred jistou smrti. Berou ho vsude sebou a behem chladnych mesicu musi byt doma, protoze na zimu neni vyslechteny. Takze zvyknout se da, milovnik psu z tebe asi nebude, ale bude to lepsi. Nicmene rypajici babicku bych doma nesnesla