Kivíku,
já myslím, že to, že si to člověk nedovede představit, vůbec nic neznamená, protože svět je mnohem pestřejší než naše představy.
Taky jsem si nedovedla představit, že se najde někdo, s kým bych byla ochotna žít (já to měla o to lehčí, že jsem naopak sama ráda, takže to mi nevadilo), a našel se a jsme spolu už spoustu let a pořád je to fajn.
Nebo kolik holek i tady se po nějakým zklamání zaříkalo, že už nikdy... no a pak někoho potkaly a taky jsou nadšený.
Takže ty úvahy jsou sice pochopitelný, ale je to zbytečný trápení, protože spoustu věcí si člověk nedovede představit, a přesto existujou.
Navíc jestli je to první den, tak to asi dost dobře nejde, aby z toho člověk nebyl smutnej, špatnej, zničenej... je super, že máš podporu okolí (taky aby taková fajn ženská neměla
), ale mně to připadá jako bolest jizvy po život zachraňující operaci - dá se zmírnit, ale úplně vyhnout se jí nedá, je to důsledek něčeho, čím si člověk ušetří obrovský problémy v budoucnu, a hlavně - časem odezní.
Moc Ti fandím a Tvůj postoj na mě udělal velkej dojem v tom nejlepším slova smyslu.