Kudlo, a nebylo by lepší, kdyby se to mohlo probrat tady? Jako dřív? Nebo nevím, možná jsem sentimentální...a proč hned reakce - budiž jim přáno?
Dneska jsem zažila hrozně zajímavý odpoledne s hrozně zajímavou paní, jela jsem za ní do Prahy...probírali jsme vlastně pocity při určitým odosobnění člověka, toho jeho vnitřku při určitých životních tématech a tak...jakoby klouzání po povrchu, rozebírání situací na malé kousky, ale bez osobního nasazení nebo dotknutí (to je právě to odosobnění), jenže ty emoce se stejně skrývají pod povrchem, i malá skrytá agrese vylézá na povrch v klidně znějících větách a reakcích...

Hrozně ráda bych se podělila, sdílela...