Do určitý míry jsem na obou stranách barikády.
Vidím zaměstnavatele, kteří chtějí moc a nabízí málo. Snažej se ošulit všechny a všechno - od státu po zaměstnance, nedodržujou ZP.
Vidím i dobré zaměstnavatele, kteří vědí, co chtí, vědí co můžou nabídnout, platí zkraje měsíce, jsou vstřícný.
Vidím příšerný zaměstnance (např holka (40+), která odpovídala na inzerát učitlky účetnictví, aniž by tušila, co účetnictví je s tím, že si to přečte a halt bude o jednu- dvě kapitoly napřed), vidím lhaní ve velkým, neodbornost, neochotu dělat...
Vidím výborný zaměstnance - ale ti jsou vesměs ve svý práci a hledají spíš výjimečně. Protože dobrej zaměstnanec se vyvažuje zlatem a hodně firem už to ví.


Je to problém jedinců, pokřivenýho trhu práce, velkejch odvodů a problematického zbavování se špatných zaměstnanců.
Já dělám defakto za pár šupů (na svojí praxi), ale... dělám z domova, můžu do kanceláře, každýmu je putna, jestli to udělám ráno, v noci nebo v noční košili. A to je pro mne důležitý, víc, než mnohem víc peněz, který bych měla, kdybych šla do opravdovýho kanclu na plnej úvazek.