Jestli jsem to pochopila, tak to bylo "vymodlené dítě", kolem kterého se skákalo, jak ono fňuklo. Tak trochu pro to mám pochopení, dokud jsem měla jenom prvorozenou dceru, tak jsem takové tendence taky měla. S narůstajícím počtem dětí už spoustu věcí neřeším, resp. řeším jinak. Ukrajinští rodiče mi ale jinak byli sympatičtí, aspoň tatínek uznal, že na kluka musí jinak. Ti druzí... no jak to říct - omezení, hloupí, ale chytří až na půdu ("proč by děti v dnešní době měly pít čistou vodu, když můžou pít šťávu a džusy?"
).