xko, myslíš, jestli jsi se dívala na Manželky, že ti rodiče to budou mít za pár měsíců k dítěti jinak? Leda by jim ruply nervy (oba k tomu teda neměli daleko, myslím). Říkali, že svůj láskyplný přístup nezmění .
Dítě nechtělo jíst bez pohádky, spát, usínalo ve dvou letech jedině v náručí, když ho
dali do postýlky a zhasli, šlo, rozsvítilo si a bylo stejně vzhůru a dělalo si, co chtělo, tak s ním zas vstali, ráno spalo do deseti, aby se vyspinkalo...nesmělo brečet, aby nebylo chudák frustrováno a nemyslelo, že ho nemají rádi.
Možná jsem něco pokroutila, možná na něco zapomněla...

Jo, nemám dítě s nějakou výraznou diagnózou, chápu, že takové zvláštní děti mohou být...ale kde je hranice té diagnózy a kde ta naprostá oddanost a služba dítěti? A není to medvědí služba?
To dítě neznalo ne...vše bylo pro něj, podle něj...
Nebo jsi to vnímala jinak?

Proto mi tahle rodina přišla mnohem "horší" a to "poškozování" dítěte hlubší. ale je to můj názor.