naprostý souhlas, cítím to stejně. Ta moje známá, jak jsem psala výše, stále uspává svého 6-letého syna. To je pro mě naprosto nepředstavitelný, moje 3. dítě jsem snad neuspávala vůbec, prostě na to s jeho staršími sourozenci nebyl prostor. A rozdíl mezi námi je ten, že ona má pocit, že dítě samo usínající neskutečně trpí a já už vím, že netrpí. Jí chybí ten nadhled a odstup, protože u nich je všechno napřeno jen na syna (do jeho 6 let třeba nebyli nikde na dovolené, nikdy s ním nejedli v restauraci..."on by z toho stejně nic neměl, je to zbytečný". Nemyslím si, že bych ale byla horší matka proto, že se plně neodevzdám dítěti a jeho potřebám, byť ona si to o mě nejspíš myslí)