To mení o jedináčkovství, ale o trochu prdlé matce.
Nejstarší byl jedináček do sedmi. Sám usínal od dvou a půl. Do restaurací jsme s ním chodili odjakživa (protože jíst jsme potřebovali my rodiče), na dovolenou po ČR a pak i autem do zahraničí taky (protože jsme my dospělí potřebovali oraz a vypadnout). Prostě žil s námi náš život.
Zrovna mi přijde, že tahle lehkost se s dalšíma dětma trochu vytrácí, čím víc jich je, tím těžkopádnější ty pokusy o normální fungování jsou