Mrakova, vadí ti uspávání? My "uspáváme" do pozdního věku... Máme to rádi. Vlezem do postele a čteme. Teď se čte čtyřleťákovi, nejmladší po nás mezitím leze. Pak zhasneme a spí se. Někdy se odplížím a jdu dodělat, co potřebuju, ale většinou se snažím být připravená na ulehnutí, mít všechno hotové, abych už si mohla v posteli číst, kouknout na film, net a tak. Muž ten už automaticky chodí spát s dětma .
Jinak jsem se na výměnu podívala. Není se čím chlubit, ale první syn s náma taky cvičil. Je to nedostatkem zkušeností, okouzlení děckem a asi i touha dělat to jinak. Nám vyloženě další děti moc pomohly, páč teď to jde všechno samo. Děcka poslouchají, zlobí docela málo a přirozeně nás respektují. Bez řevu, bití. Ty malé teda, u velkých už je to jiné - pubertální vzdor - respekt je lehce nucený a s příslušným výrazem.