Přidat odpověď
Vzpomínám ráda na domy mých prarodičů, ve kterých jsem trávila střídavě dětství do 4 let (tehdy naši svoje bydlení neměli, byli na ubytovnách), a pak víkendové návštěvy a prázdniny... jsou dávno rekonstruované a ani tam nejezdím, všichni prarodiče jsou dlooouho po smrti.
Točité červené schody do patra (kámen nebo beton?), většinou vlhké, zvláštní vůně. Pokoje, kuchyně, obrazy, dvorek, zahrady, garáž plnou zázraků, plechovou vanu na zahradě na letní koupání, babiččinu remosku, ve které pekla buchty a na vrchu jsem měla já svoje malinké.
Košile po dědovi mám stále v šatníku. Pracovní stůl po manželově dědovi si chystám nastěhovat do nového domu. Sektorová knihovna a prádelník po něm používám v panelákovém bytě přes 27 let, ty tu tedy nechám.
Šicí stroj po babičce jsem používala ještě před cca deseti lety, teď již jen jako stolek, rozhodně se postěhuje se mnou.
Předchozí