Mam spoustu takovych vzpominek. Na nas byt, kde jsem bydlela do deseti let (i na ten predchozi vlastne, do peti let), na zahradku, kterou jsme meli, kdyz jsme bydleli v byte. Na tehdejsi podobu babiccina domu a zazitky s nim spojene - jak jsem spala na spartakiadnim lehatku vedle babicciny postele, jak jsme spolu koukaly na filmy pro pametniky a ona mi pri tom casto vypravela o svem detstvi v te dobe. Na prazniny v podnikovych chatkach v Horni Plane, na tu vypalenou cestu od prehrady do sileneho kopce, jake vedro bylo kazdy rok a jak krasne to vonelo.

Vune jsou to hlavni, co si pamatuju uplne nejvic. Kazda ma knizka mela vlastni vuni. Kdyz prijedu do CR, tak je porad chodim ocichavat, nektere voni porad, u nekterych uz to necitim. Ale zrovna v lete me prastilo do nosu, kdyz jsem vysla u nasich ze sveho pokoje na chodbu a najednou to zavonelo, jako kdyz tam jeste bydlela babicka a ja tam jezdila na vikendy a prazdniny. Chladna vune chodby spojena s vuni pudy, toho vyhrateho krovu.