Venice,to je pěkné!A připomnělo mi to moje šmírování na jedné děddince,kde se úplně zastavil čas,na vysočině,kam jsem jako dítě jezdívala občas s máti - ke své pratetě a prastrejdovi.Pro mě,jako městské dítě to byl úžasný venkov s jeho možnostmi lítání všude možně,i kamarády jsem tam měla nějaké.
Já tedy u branky zazvonila,omluvila se,představila,bydlí tam nyní moc fajn lidi se 2 fyz.postiženými dcerami a ty nás pozvali dál se podívat do toho už jejich domečku.

Já byla ráda zase,že jsem tam po tolika leteech mohla vstoupit,rozhlédnout se,v duchu jsem si říkala tam bylo to a tam zase tahle místnost,bylo to hodně pěkně i nostolgické najednou.Ale máme to hodně daleko a neni příležitost proč tam specielně jezdit,takže takhle jsem toho využila.