Jé, tak já neviděla strom reakcí.
Jj, já si právě myslím a mám tu zkušenost, že mantinely jsou pro dítě potřebné a přirozené a dávají mu pocit bezpečí...protože ohraničují ten veliký svět. I v těch mantinelech a určitých pravidlech tam je přece láska...láska není se ve všem dítěti podřídit a nijak ho nevést.
Jasně, že novorozence nebudem učit se podřizovat (i když i to jsme zažili za minulých dob), ale dvouleté zdravé dítě už chápe...a dost chápe a mnoho věcí už ví a je scopno dodržovat určité potřebné regule - to snad nejsou regule samoúčelné, ale prostě je to učení se normálnímu lidskému chování.

Mně třeba zarazilo i to, jak se všechny ty hádky řešily před tím dítětem.
Naše děti třeba už ve dvaapůl roce byly natolik v obraze, kdy přesně věděly, že jsme před nimi v něčem nejistí nebo když jsme se náhodou hádali kvůli nim...nebo jeden nakazoval a druhý měl tendenci jim ustoupit a patřičně toho dokázali využít až zneužít.
V tom malém ve VM to vyvolalo ještě silnější negativní reakci, když viděl, jak za ním tatínek pěkně stojí...