Kat, no, ja prave odhaduju, ze asi tak, jak se jevi Stane jeji syn. Neucila jsem se, nikdy, krome matiky s tatinkem, tou bych jinak neprosla. Pak jen o svataku. Laxnost, lenost, to je bohuzel priznak deprese a mam to casto i ted. V tom obdobi je ohromne tezke se k cemukoliv vybicovat. Nacez nasleduje kritika okoli a obranou je "ja vim vse nejlip". U mne teda i jen uplne ticho, ja se nehadam a neobhajuji, skoro nikdy. Ale v puberte to byla prave spis ta opozice.