a mluvila jsi o tom s ní? děti tohle občas opravdu nedokážou zpracovat a když je to pro ně nová situace, nemají žádný vzor, jak by měly reagovat... pamatuju si, jak mi naši řekli, že umřela prateta (bylo mi kolem 6-7 let), řekla jsem aha a zeptala se, jestli jí pojedeme na pohřeb, naši řekli že pojedou sami... od té chvíle mě to už nezajímalo (navenek), naši taky usoudili, že je mi to prostě fuk - ale já si pamatuju, že jsem to prostě nechtěla přijmout a tak jsem se přepla na automat, odmítla na to myslet, rozhodla jsem se, že to není pravda... brečela jsem snad až několik týdnů po té, kdy jsem zaslechla, jak plánují naši dovolenou (na kterou jinak jezdila prateta s námi)...