Len, jo, já to mám taky tak, taky dokážu zírat dlouho na něco krásného, ať jsou to hory, moře, jezero, vodopád...ale vždycky někdo musí aspoň koutkem oka sledovat tu naši tryskomyšku, jediná výjimka je, když po večeři a po procházce zalezeme do penzionu, on si pustí telku, manžel obvykle usne a já sedím v okně (pokud máme výhled), nebo jdu na chvíli ven a tam sedím, čučím a kochám se