Kudlo, věř sobě...asi existuje něco jako objektivní pravda, ale pochybuju, že existuje člověk, který by ji znal.
Víra v něco vždycky znamená nějaké zklamání.
A NIC není zárukou toho, že je něco pravda...a pak, ta pravda nemusí být pravdou konkrétně pro tebe.

Takže za mě - věřit? Nikomu a ničemu. Věřím tomu, co si ověřím sama, co si osahám, zkusím, co prožiju, zkušenostem, často tedy i zkušenostem jiných lidí (neskáču pod auto, nezkouším procházet zdí, jíst nějaké jedy atp.)...co vím, že je funkční.
Ale jinak moje víra v něco byla tolikrát zklamaná...že fakt - nevěřím.
Slepá víra podle mne vede do pekel.
A ano, pokud mi o to jde hodně, abych věděla (nebo si myslela, že vím), ověřuju si, a to různé zdroje, nikdy jen jeden. A stejně se to celé někam posouvá a já to nechávám, protože to má vývoj.