Mě by zajímalo, jak děti naučit rutině. Mám pocit, že můj život je o neustálém připomínání základních úkonů. Začnu připomínat ráno a skončím večer.
Nepřipomínat je na nic, buď tím trpím já, zvíře, škola, zdraví, vzhled a čistota dětí.....a dětem je to jedno, jsou po mamince totální flegmatici, nezajímá je, že nemají úkoly nebo jim zmizí zvíře.


Pro zakladatelku - to je přesně ten případ, proč u dětí preferuji krátkověké mazlíčky, starám se o ně pouze pár let. A potkani jsou extrémě krátkověcí, máš reálnou čanci, že ve dvou letech už to budou mít za sebou.
Já už se mnoho let starám o šneky, kteří kde prodavačky měli žít tři roky, děti už ani nevědí, že nějací šneci jsou, od strašné smrti šneky chrání jejich velikost. Vždy si uvědomím kolik marastu by z nich vyteklo a jak by to bylo nechutný.

Já mám zvířata ráda, až tolik mi starání nevadí, spíš mi vadí, jak rychle dětský zájem opadá.
Horší je, že podobně jako děti uvažuje i manžel, pořídí zvíře, které je nakonec na mne. Hodně mi zatrnulo, když před lety chtěl začít víc hospodařit a pořídit krávy a koně, naštěstí si uvědomil, že je to práce a práce žere čas.