vidím tři možnosti:
1) vyvěsila bych na lednici seznam domácích povinností, přičemž by v tom byli zahrnutí i ti potkani. Osmiletému dítěti bych denně připomínala, fakt to neudrží. Na vodu bych koupila takovou tu závěsnou flašku, z které si můžou cucat.
2) smířila bych se se situací a o potkany se starala
3) potkany bych prodala

Když bylo dětem 6 a 7, skončil u nás sousedovic křeček. Starala jsem se o něj více méně já. Když umřela (byla to holka), tak děti děsně brečely a chtěli nového. Zapřísahala jsem je, že se musí starat, naslibovali hory doly - výsledek byl ten, že jsem se o křečka starala já, protože mi ho bylo líto a obvykle jsem přišla na to, že není nakrmený nebo nemá vodu až když odešli do školy - a nechat ho do večera bez péči mi přišlo krutý.
Když umřel tenhle křeček (dožil se skoro tří let), tak jsem zjistila, že mi chybí a pořídila jsem křečka pro sebe. S tím, že už jsem se vůbec nenamáhala s tím, že bych stanovovala nějaká pravidla - byl to můj křeček, pro mě - a v domácnosti zavládnul klid.

Teď přišel čtrnáctiletý syn s tím, že chce akvárko - tady už hodlám trvat na tom, že se o to fakt starat nebudu. Dcera (12) chce křečka nebo myš - tak jsem jí říkala, že až na podzim, po prázdninách a dovolených. Situace je jiná i v tom, že jsou teď oba v domácí škole, tj. budou mít na zvíře čas i přes den. Bez domácí školy si to v našem provozu nedokážu představit - prostě vůbec nebyl čas a prostor ještě na další věci - takže to bych taky povážila - jestli děti vůbec mají čas na to, aby věnovaly alespoň tu půlhodinku denně zvířeti.... se školou, úkoly, kroužky atd....