Mohu všechny ubezpečit, že na jihu Itálie se bere hodinové zpoždění jako dochvilnost. Ve státním zdravotnictví si na návštěvu u lékaře musíte vzít den volna. Kdo nechce čekat, jde k soukromému lékaři a všechno zaplatí, protože je úplně jedno, jakou má zdravotní pojistku.
Dětský doktor se vám podívá na dítě za 100,- euro. Pokud platit nechcete, připravte se na několik hodin v čekárně, kde si není ani kam sednout. Předtím se ovšem musíte telefonicky objednat, což taky není snadné. Telefon nikdo nebere a opět čekáte desítky minut, než se dovoláte. Bez ohlášení nelze jít ani k obvoďákovi. Navíc doktoři tady nemají sestry a jakékoliv odběry řešíte dlouhými přejezdy přes město.
Minulý týden jsem čekala v nemocnici se synem, který měl kompikovanou zlomeninu ruky. Po šesti hodinách nám konečně udělali rentgen a určili diagnózu. Jaké však bylo mé překvapení, když mi sdělili, že v nemocnici se již večer nevyskytuje nikdo, kdo by dal dítěti ruku do sádry. I přesto, že měl syn hrozné bolesti, nezbylo než odejít a opět se do nemocnice vrátit ráno. Měli jsme se dostavit v 8.30. Po dvou hodinách čekání nás konečně zaregistrovali a po dalších dvou hodinách se synovi konečně dostalo ošetření.
V duchu se modlím, abych nemusela využít zdejších zdravotnických služeb. Když vám v lednu řeknou, že vaši bulku v prsu prohlédnou na mamografu v březnu, tak vězte, že jde o březen dalšího kalendářního roku. Chcete vyšetření expres? Tak běžte na soukromou kliniku.
Mohla bych pokračovat v neuvěřitelných příhodách, které jsem tady díky zdravotnictví za ty necelé tři roky zažila. Čekají i pacienti, co je přiveze sanitka na lehátku přímo od bouračky. Saniťáci se zkrátka zařadí do fronty a vyčkávají, až na jejich pacienta přijde řada. Lehátek jsou plné chodby, na nich úpějící lidé a kolem nich ti, co přišli na ošetření po svých. Neskutečné.