Beru v pohodě komentáře od blízkých. Tj. když se podiví jestli jsem nezhubla, nebo si taneční partner rejpne že jsem přibrala, ok, zasmějem se/bleskově se zamyslím jestli jsem nezměnila stravovací návyky a šlus, víc se nebavíme.
Když mi na gymplu půlka školy včetně učitelů a i některých rodičů (kteří mě znali od vidění z vystoupení dramaťáku apod.) přezdívali "reklama na hlad" a posílali mě se najíst, bylo to velmi urážející.
Komentovat postavu kohokoli, s kým nemám velmi přátelský vztah, je pro mě tabu. "Co je dovoleno bohovi, není dovoleno volovi" - a kdo je ve vztahu ke mně bůh, určuju já.

nedávná historka: jdu na ples bývalé univerzity s kamarádem co studoval o ročník výš než já, nyní učí tamtéž. Jeho doktorand, se kterým se známe od vidění z jedné přednášky, mi při tanci zírá do výstřihu a pak mi oznámí, že mám "fakt super kozy". Vysloužil si facku, nazvání prasetem a uražený odchod z parketu. Kamarád kvitoval že kolega je velmi neomalený, ale mimochodem má pravdu. Tomu jsem poděkovala za kompliment a doporučila přesměrovat pozornost na nezadané účastnice plesu.
Asi tak...