Tak čerstvě dokouknuto, musela jsem to rozkouskovat asi na 5x. Narazila jsem na to čistě náhodou při včerejší noční anabázi s pračkou, chtěla jsem se zjistit, jestli je ještě možný kouknout na Tondu Blaníka . Dost mě to zaujalo, vypovídá to hodně o dnešní době. Nikdo z aktérů asi není moje krevní skupina, ale myslím, že všichni dětní se se svou situací snaží poprat, co nejlépe dovedou a podle svého naturelu.
Držím hodně palce mamince, co se ujala dvojčátek, naložila si těžké břímě. Byť jsem silným odpůrcem střídavky coby univerzálně nejlepšího řešení, tak tady to na mě působilo v danou dobu funkčním dojmem. Nejvíc negativní dojem jsem měla z patchworkové rodiny, i přes vnímanou snahu, byť svéráznou, se situací nějak čestně vypořádat, tam na mě všechno řvalo "Co to proboha těm dětem děláte!" Nemohla jsem si nevybavit to už klasické "Jsme zodpovědní za to, co k sobě připoutáme" V tom prezentovaném přístupu ke vztahům mi ta zodpovědnost nějak chyběla.
Bezdětný pár - vcelku sympaticky střelení Chápu, že někoho rodičovství zrovna nenaplňuje, ač jsem pravý opak. A myslím, že by rozhodně nebyli špatní rodiče, kdyby na to přišlo, určitě by vnímali tu odpovědnost, kterou to přináší. Ale nějak jsem si uvědomila při jejich sledování, že za jeden z nejcennějších přínosů, které mi rodičovství dalo, považuju to, že člověk je nucen zakusit to, jaký je potlačit značně sebe sama ve prospěch někoho jiného. To je obrovská zkušenost, která se do lidí dost promítne.