Tady bývá vidět klasické "na hrubý pytel hrubá záplata".

Občas v komentářích k politice užijeme "co je dovoleno Jovovi, není dovoleno volovi". Dále užíváme "starého psa"; kouká jak husa do flašky či tele na nová vrata (zostra se dá říct že čumí jak klacek z bahna); vyoraná myš u nás občas bývá po ránu; lepší vrabec v hrsti; odvážnému štěstí přeje; kdo jinému jámu kopá; tak dlouho se chodí se džbánem pro vodu; nedráždi hada (kobru, matičku) bosou nohou; na pos.aného i hajzl spadne; nitka k nitce a dodrá hospodyňka (tímto se ovšem neřídíme ); jaký pán;...

Vypadá to, jako bychom mohli konkurovat tetě Kateřině, a šíří užívaného snad ano, ale frekvenci nemáme!