Na umělce, protože spousta děl vznikla jako forma arteterapie při (tehdy) neléčitelných onemocněních, která dráždila nervový systém, ať už syfilis, psychózy nebo PTSD. Umění bylo jednou z mála možností, jak se ze svých přízraků vymanit (vykřičet či vymalovat). Dneska lidi v takovém stavu, jako tehdejší umělce, prostě nenajdeme.
Samozřejmě je to trochu nadsázka, ale ne až tak moc. Talentovaní lidé jsou a budou a spíš budoucnost ukáže, k čemu během života ještě dozrají a jak moc budou oceňovaní. Za svého života (a ve vlastní zemi) je málokdo prorokem.